Covid-19

Pojednání o covidu

Teď je zrovna ta správná chvíle říci něco k aktuální situaci ohledně covidu. A taky o covidu vůbec a o tom, jak snadno může vypuknout občanská válka. Pak dám zase na delší čas pokoj, maximálně budu odkazovat na tento text 😉

V následujících odstavcích si rozhodně neosobuji patent na pravdu ani na přesnost. Ostatně nejsem imunolog, epidemiolog, statistik ani nic podobného. Chci jen říct, jak se na tyto věci dívám a proč může někdy působit divně, že se vyjadřuji tak, jak se vyjadřuji.

Kde, kdy a odkud se vzal koronavirus SARS-CoV-2

Koronavirů je na světě spousta. Běžně cirkulují v lidské i zvířecí populaci a většina nezpůsobuje žádné větší problémy. Občas se ale objeví nějaký, který problémy způsobí. V minulosti to byly třeba viry způsobující nemoci SARS a MERS se smrtností v desítkách procent. Také náš současný koronavirus SARS-CoV-2, způsobující nemoc označovanou jako covid-19, patří k těm horším.

Dnes už je celkem jedno, kdy a kde se tento virus objevil původně. Dokonce i zda na něm má nějaký podíl lidská práce v laboratořích. Protože i kdybychom to vypátrali, stejně nám to příliš nepomůže. A spíš by se asi ještě zvýšilo napětí ve světě. Důležité je se s virem a s jím způsobenou nemocí co nejlíp popasovat.

Kromě poměrně vysoké smrtnosti viru (v průměru asi 1 % podle jeho varianty a podle kvality péče) je nepříjemná ještě jedna věc. Poměrně dost lidí má i po mírném průběhu dlouhodobější zdravotní problémy.

O opatřeních proti šíření viru

Teď nechám stranou, co dělala nebo dělá naše vláda. Možných opatření existuje strašně moc. Mají různé „náklady“ (teď nemyslím zdaleka jen finanční; mezi náklady patří i různá znepříjemňování života) a nějaký přínos. Některé náklady se mohou významněji projevit až ve vzdálenější budoucnosti, třeba uzavření škol. Důležité je vždy začínat od těch opatření, která mají nejnižší náklady a největší přínos, pak teprve postupovat k těm dalším.

Často se setkávám s tím, že jsou všechna opatření nesmysl a že by se to mělo prostě nechat být. Takový přístup by vedl v krátké době k tak velkému nárůstu, že by to nemocnice neustály a nemohly by tedy léčit jak nemocné s covidem, tak i ostatní pacienty. Nevím, o kolik mrtvých víc bychom měli, ale bylo by to dost. Tipuji, že by v daný rok zemřelo asi dvakrát víc lidí než normálně. Spousta z těch lidí by tu přitom mohla být další desítky let.

Opatření v podání české vlády

Babišova vláda „posrala“, co mohla. Vzpomínky na loňské jaro už nejsou příliš živé, nicméně i přes velkou spoustu zhovadilostí (viz dále) to tehdy dopadlo relativně dobře; zde musím vládu pochválit za rychlou reakci, když už se tím nechtěla zabývat v lednu, kdy bylo dost času na přípravy. Pak ale přišel podzim a rázem jsme patřili k nejhorším na světě, to se opakovalo o Vánocích a na přelomu zimy a jara. A teď to tu máme znovu. Sice už nejsme nejhorší, žádná hitparáda to není.

Reakce přicházejí pozdě a mívají styl „slon v porcelánu“. Hlavně po právní stránce je to totální „průser“, soudně zrušených opatření už jsou desítky. Pak je logické, že ochota něco dodržovat podstatně klesá. Proč bych měl dodržovat nějaké předpisy, když je vláda nedodržuje? Ten poslední krok Babišovy vlády si nechám na konec, zaslouží si samostatný komentář.

Ještě zmíním, že všelijaké ty kompenzace a pomoci tu byly jen díky tomu, že lidé jako pan Bábek z Podnikatelských odborů neustále vládu „kopali do zadku“. Jinak by fakt nebylo nic. Nebo bylo, přihrálo by se to jen na pár míst, ale většina by se mohla jít akorát tak klouzat.

Očkování

Tohle je doslova lahůdkové téma. Situaci okolo vakcín a očkování sleduji už od začátku hodně důkladně a považuji očkování za zcela klíčové pro boj s covidem. Aby to bylo přehlednější, rozepíšu to do bodů.

  • Na vývoji vakcín začalo pracovat velké množství vědeckých týmů po celém světě. Několik desítek jich dospělo k funkční a otestované vakcíně, z nichž už je část schválena v různé úrovni použití, některé vakcíny „spadly pod stůl“, další jsou ještě v procesu testů nebo schvalování. Existuje celá řada principů, na nichž jsou tyto vakcíny založeny ‒ od klasických mrtvých vakcín až po nejmodernější mRNA.
  • Vakcíny, které jsou schváleny pro použití v EU, fungují. Jasně to ukazují data z celého světa, včetně naší země. Nejúčinnější jsou proti vážnému průběhu nemoci, menší účinnost mají proti nakažení se a proti přenosu na další lidi. Nefungují ale stoprocentně (to ostatně nefungují žádné vakcíny), to je potřeba mít na paměti.
  • Očkování není „tečka“. Označení za tečku byla totální zhovadilost Babišovy vlády, která vyvolala nerealistická očekávání a následně zklamání. Není to tečka z víc důvodů, které ještě zmíním. Virus tu s námi nejspíš zůstane navždy, budeme s ním žít, ale jde o to, jak na něj budeme připraveni.
  • Proč to není tečka? Jednak proto, že účinnost časem klesá. A klesá poměrně rychle, navíc různé typy vakcín různě rychle. Další věc je, že virus neustále mutuje. Čím víc je ho v populaci a k čím většímu počtu replikací dochází, tím častější jsou mutace a tím je větší pravděpodobnost, že přijde nějaká horší varianta. Může být horší ve smyslu větší nakažlivosti (jako dnešní „delta“), ale také ve snížení účinnosti očkování.
  • Vzhledem k uvedenému je jasné, že bude potřeba přeočkování. Jestli bude dočasné nebo trvalé, také v jakém intervalu bude potřeba, zatím nevíme. Ukáže to až čas. Zatím jsme u tří dávek, ale čtvrtá je téměř jistá a nejspíš i pátá.
  • Očkování není bez rizika. Každé očkování přináší riziko nežádoucích účinků, a to jak bezprostřední (ve formě anafylaxe; proto je potřeba po injekci zůstat nějaký čas na místě), tak i dlouhodobější. Po očkování lze i zemřít. Dosavadní zkušenosti ukázaly, že i přes určitý počet podezření na závažné účinky i úmrtí je pro drtivou většinu lidí menším rizikem se očkovat než neočkovat. Dlouhodobé nežádoucí účinky zatím neznáme, ale podobně je neznáme ani u covidu ‒ u kterého ale naopak už víme, že střednědobé následky na zdraví bývají velmi hojné.
  • Nemyslím si, že by očkování mělo být povinné. V tuto chvíli by navíc ani povinnost neznamenala vyšší počet očkovaných lidí, proto že kdo se očkovat nechce, těžko ho přesvědčí hrozba nějaké pokuty. A aby se povinnost řešila tím, že odpírači budou předvedeni za použití donucovacích prostředků, to fakt ne ‒ to by byl policejní stát a to tu rozhodně nechci.

Do hospody jen očkovaní, do karantény jen neočkovaní?

Ne, tohle je fakt úplně špatně. Čerstvé rozhodnutí vlády je v první řadě nejspíš protiprávní a nejde ho schovat pod pandemický zákon. Dále těžce poškodí provozovatele restaurací, kulturních zařízení a dalších dotčených služeb; nejspíš za to nebudou ani nijak odškodněni. Část to bude tedy ignorovat, povede to k právním bitvám, které budou zbytečně zatěžovat soudy. Dost významně se zvyšuje i celkové napětí ve společnosti, zvětšují se příkopy mezi očkovanými a neočkovanými, už z toho začíná být cítit náběh směrem k občanské válce.

Zároveň pochybuji, že to někoho přesvědčí k tomu, aby se nechal očkovat ‒ spíš se ještě „zabejčí“. Zvlášť v kombinaci s naprosto debilní kampaní „pro očkování“, postavenou na ukazování toho nejhoršího, to určitě fungovat nebude. Nová vláda bude mít těžký úkol, s tím něco dál udělat. Ostatně zatím mě chování nastávajících ministrů příliš nepřesvědčilo o tom, že si budou vědět rady.

Další pitomost je neposílání očkovaných do karantény po kontaktu s nakaženým. Přestože očkování snižuje pravděpodobnost nakažení, ta zejména po dlouhodobějším a intenzivnějším kontaktu (např. v rodině) zůstává nezanedbatelná. Proto když si dítě přinese nemoc ze školy a jeho očkovaní rodiče nejdou do karantény (třeba by šli i dobrovolně, ale zaměstnavatel je často nepustí), nákaza se zbytečně šíří dál, přestože by nemusela. Podobně také netestování očkovaných dětí ve škole znamená, že se část nakažených neodchytí.

A ještě zmíním jednu věc ‒ neuznávání protilátek. Zatímco prodělání nemoci osvědčené testem se 180 dní staví na roveň očkování, v případě prokazatelných protilátek tomu tak není. Přitom je dost lidí, kteří covid prodělali, mají protilátky třeba i na velmi vysoké úrovni, ale nemají to potvrzené testem (třeba proto, že se na něj nemohli dostat ‒ neměli auto nebo kvůli nemoci nebyli způsobilí k řízení, do hromadné dopravy se jim zcela logicky lézt nechtělo). Čili pokud už se něco odvozuje od očkování/prodělání, měly by se brát v úvahu i protilátky od určité úrovně. Některé státy to tak dělají a dává to logiku.

Pár slov závěrem

S covidem se asi budeme potýkat ještě nějaký čas. Bude s námi asi ještě hodně dlouho, ale jde o to, aby nám nepůsobil komplikace. Cesta vede v první řadě přes očkování (v kombinaci s promořením, kdy bude žádoucí využívat dostupné možnosti léčby). Chtěl bych říct, že určitě nebudu nikoho zatracovat kvůli tomu, že se nechce očkovat. Pro někoho to může být i lepší, ale i pokud ne (což si myslím, že je případ většiny, ale to je jedno), je to prostě jeho volba. Mohu k tomu říct, že považuji za vhodnější se očkovat (k čemuž dodám argumenty), ale to je všechno. Žádné příkopy rozhodně kopat nebudu.