Lejstra

Nová povinnost pro podnikatele: číslování provozoven

Málokdy se mění zákony tak, aby se něco zjednodušilo, usnadnilo, aby se omezila zbytečná administrativa. Právě naopak – skoro vždy znamená (jakkoli odůvodněná) novelizace rozšíření povinností a nárůst papírování. Nejinak je tomu i v tomto případě. Nejde sice o nic dramatického, nicméně je na tom vidět, jak pozvolna, kousek po kousku, byrokracie bobtná.

Když se v Poslanecké sněmovně schvaloval zákon, který měl jako hlavní cíl přizpůsobení české legislativy nově ustaveným tzv. základním registrům (soustřeďujícím různé informace, dosud obsažené ve více registrech, do těchto základních registrů; jde sice v zásadě o zjednodušení řady administrativních procedur, ale současně je tu i určitá hrozba z hlediska ochrany údajů), prosákla do návrhu i jedna novinka – číslování podnikatelských provozoven.

V důvodové zprávě k návrhu je uvedeno, že to má odstranit nejednoznačnost při identifikaci provozoven. Je samozřejmě otázka, v kolika případech s tím byly v praxi problémy, ale pokud lze přenést břemeno na někoho jiného (zde na provozovatele provozovny), proč to neudělat, že? Živnostenské úřady tak od 1.7.2010 vydávají „identifikační čísla provozoven“ (IČP1) a podnikatelé jimi budou provozovny označovat. Náklady to přinést prakticky nemusí (pokud si to tam někdo jednoduše dopíše od ruky), ale také může (někdo chce estetické řešení, proto nechá vytisknout novou ceduli).

Mimochodem zákon obsahuje ještě jednu změnu. Dříve se používala zkratka IČO znamenající „identifikační číslo organizace“. Později byl pojem změněn na pouhé „identifikační číslo“, přičemž došlo k tomu, že zatímco se Český statistický úřad dál držel zkratky IČO, ostatní úřady najely na označování IČ (nebylo určeno, která zkratka je správně). Nyní byl pojem opět změněn, a to na „identifikační číslo osoby“, tedy se asi znovu vrátí původní zkratka IČO. Opět bezvýznamná změna, že?

Nezbývá mi, než si ještě rýpnout do jedné tendence, a sice vymýšlení naprosto děsivých názvů organizací a podniků (a zejména jejich organizačních složek) ve veřejné sféře. Mezi názvy tohoto typu patří třeba Krajská hygienická stanice Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích – územní pracoviště Jindřichův Hradec nebo Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Krajská pobočka pro Středočeský kraj, Územní pracoviště Mladá Boleslav. Logiku by v takových názvech šlo najít, ale pokud má tohle někdo někam napsat (a neudělat při tom chybu) nebo to dokonce vměstnat do kolonky určené tak pro 20 znaků, bývá to docela zábavné. Tak si říkám, že by se tvorba názvů měla zadávat reklamním copywriterům, kteří by je jistě podstatně zredukovali beze ztráty srozumitelnosti.

Proč to celé píšu? Protože je nejvyšší čas bránit se roztočené spirále byrokratizace, která pohlcuje všechno, co jí přijde do cesty. Člověk má žít, podnikatel podnikat, úřad poskytovat služby veřejné správy – a ne, aby všichni místo toho pouze samoúčelně vypisovali čísla či prováděli jiné činnosti, které kromě vlastní existence nemají jiný smysl.


  1. Zkratka IČP se již využívá, a to jako „identifikační číslo pracoviště“ ve zdravotnictví. Většinou to asi nebude působit problémy, ale mohou nastat situace, kdy nebude úplně jasné, o které IČP se jedná.

Původně napsáno pro blog na Respektu.